Historie domu

Kostnický dům – dům pasíře Prokopa, Tábor
 
vítejte v samotném srdci historického Tábora, vítejte v domě pasíře Prokopa. Pasíř Prokop vlastnil tento dům poměrně krátce, pouhých 5 let, a to mezi roky 1521 a 1526. Bydlel v něm s rodinou a provozoval zde svoji živnost. Jeho dílna byla umístěna v prostorách dnešní kavárny, v patře pak byly obytné prostory.
 
Dům neunikl dvěma zásadním požárům Starého města – v roce 1532 a 1559. Po druhém požáru byl přestavěn do renesanční podoby. Při této rekonstrukci vzniklo předsunuté patro na čtyřech konzolách, které je do dnešní doby v Táboře naprosto ojedinělé.
 
Majitelé domu se často střídali, bydleli zde například mydlář či krejčí, kteří zde rovněž provozovali svá řemesla.

 

V 19. století proběhla v Táboře velká asanace. Část historického centra byla zbořena, na místě původních domků vyrostly velké stavby, např. společenský dům Střelnice či divadlo. Protože bylo nutné rozšířit vjezd na hlavní náměstí, hrozilo zbourání nejen domu pasíře Prokopa, ale i sousedního domu č. p. 221. Díky složitým majetkovým jednáním však nakonec ke zbourání nedošlo a dům se zachoval až do současnosti.

 
Tento dům byl veřejnosti zpřístupněn 17. 9. 1994 pod názvem „Dům Kostnice v Táboře“ a dnes patří společenství měst Tábor-Konstanz. V roce 2016 byl nákladně upraven do současné podoby reprezentativního penzionu, který návštěvníkům nabízí vysoký standard služeb 21. století, ovšem umístěný v historických prostorách původní středověké dispozice. 
 

Dům pasíře Prokopa je dvoupatrový, s rozsáhlými sklepy s valenými klenbami. Dvoupatrové jsou také sklepy, které dosahují 7 m pod zem a tvoří složitý systém chodeb, jenž se rozpíná až pod Pražskou ulici.
Naprostým unikátem domu pasíře Prokopa je v Táboře ojedinělé předsunuté 1. patro, podpírané čtyřmi konzolami. Tyto prostory sloužily většinou jako obytné a reprezentativní místnosti rodiny. Rozšířit pozemek nebylo možné, a proto se zvětšení obytných prostor řešilo právě takto, tedy „vysunutím“ místnosti na konzoly. 

 

Štít je dvoupatrový, dům se rozprostírá do dvou ulic (nikoliv do dvorku), proto zadní stranu domu pravděpodobně zdobila sgrafita.